O víkendu 26.-27.listopadu 2016 se konaly mezinárodní závody v průmyslovém lezení Singing Rock STEEL. Tyto závody byly pořádány na Kladně již devátým rokem a s každým novým ročníkem se zvyšuje účast závodníků z jiných zemí. V letošním roce počet zahraničních závodníků výrazně převýšil počet českých, ale i přes jejich malé zastoupení v závodním poli se Češi dokázali probojovat do první dvacítky a v týmové soutěži získali dokonce medailové pozice.
Co to je Singing Rock STEEL
Závod, který dříve nesl jméno Sambar STEEL, má svou tradici. Začínal už v roce 2007, a to jako vcelku malý závod v pronajaté hale zimního stadionu. Od té doby závod ušel obrovskou cestu, závodní pole se mnohonásobně zvětšilo, ale důvod, proč závod vznikl, je pořád stejný. Od samotného začátku si pořadatelé staví za cíl poskytnout příležitost potkat se a v bezpečném a profesionálním prostředí poměřit své síly lidem, kteří využívají práci ve výškách, a to ať na profesionální úrovni jako pracovníci ve výškách, školitelé, hasiči a záchranáři, arboristé, speleologové, tak i na úrovni nadšených amatérů. Setkání takového druhu lidem nabízí možnost porovnat také používané vybavení a techniky a zejména také příležitost navázat zde důležité kontakty a přátelství.
Závodů v průmyslovém lezení není moc, v České republice je STEEL závodem jediným a zároveň patří mezi ty největší v Evropě. Podobně jako ve většině závodů v průmyslovém lezení, závodníci soutěží v týmech, ale na Kladně se závodí v týmech ve druhý den závodu a první den závodí každý sám za sebe. To dává možnost každému porovnat své síly nejen se svými soupeři, ale i kamarády. Všechny čtyři disciplíny jsou různorodé a dávají tak každému závodníkovi příležitost nechat vyniknout právě jejich silnou stránku. Tento individuální závod činí STEEL oproti podobným závodům unikátním.
Cílem akce vždy bylo uspořádat zajímavý závod s profesionální organizací, probíhající v bezpečném prostředí, který každý rok nabídne trochu jiné překážky a úkoly a často i možnost vyzkoušet či naučit se něco nového. Stejně důležitým cílem pořadatelů je ale také udržet příjemnou přátelskou atmosféru po celou dobu akce, na které často vznikají mnohá přátelství. To že se to daří, dokládá fakt, že se do Kladna závodníci rádi vrací.
Co je to průmyslové lezení
Na rozdíl od sportovního lezení se průmyslové lezení využívá zejména k práci. Díky využití celé řady vybavení se tak lezci dostanou bezpečně do míst, kam by se jinak nedostali. Mohou v nich plnit různé úkoly, zvedat či spouštět břemena, zachraňovat osoby a podobně. Jedná se většinou o práce ve výškách, ale tyto techniky jsou často využívané také u záchranářů, speleologů, stromolezců (arboristů) apod.
Kde se závod koná
Závod probíhá v prostorách výcvikového střediska pro práci ve výškách Polygon Singing Rock a v prostorách Lezecké stěny Kladno, které sídlí ve stejné budově v průmyslové oblasti Poldi. Tyto prostory nabízí dostatečně různorodé a vysoké prostředí pro všechny možné úkoly a simulují řadu reálných situací.
V čem se závodilo
Závod měl dvě části. První závodní den začal v sobotu ráno představením disciplín. Závodníci nikdy neví předem, v čem přesně budou úkoly spočívat a každý rok se disciplíny liší. Stejně jako v reálném životě zde totiž nejde jen o to používat dlouho dopředu naučené a promyšlené techniky, ale také o schopnost improvizovat a vymyslet, jak daný úkol splnit. Závodníkům se nabízí mnoho příležitostí vyzkoušet si činnosti, ke kterým se tak často v rámci svého oboru nedostanou. Letos například jeden z úkolů prověřil, jak závodníci zvládají různé uzly, jak rychle zvládnou lézt a jestli jsou schopni vykonat detailní práci ve výšce. Všechny čtyři disciplíny absolvoval každý jednotlivec sám, sbíral za splnění každé z nich body a snažil se dostat do finále mezi tři nejlepší.
V neděli se pak závodilo ve tříčlenných týmech a zde šlo více o komunikaci, spolupráci a schopnost vymyslet strategii řešení problému, který byl týmům představen krátce před jeho samotným plněním.
Jaké byly disciplíny pro jednotlivce
Prvním úkolem disciplíny Uzly bylo ukotvení lana ke stožáru kombinací dvou přesně daných uzlů, osmičkového uzlu a alpského motýla, a poté lano napojit na druhé, delší lano protisměrným osmičkovým uzlem. Pak závodník vystoupal po stožáru až nahoru, kde si své lano připravil ke slanění a spustil se po něm. Potom se přesunul k druhému stožáru a zde lano opět ukotvil, tentokrát použitím ušaté osmy, a spojil ho s druhým lanem pomocí dvojitého rybářského uzlu. Poté opět vylezl po konstrukci a slanil dolů.
Druhá disciplína Lego prověřila hned několik různých dovedností a schopností, zejména při přesunu po horizontálním laně jen pomocí zavěšování se do ocelových oček. Tento postup je nejen vcelku fyzicky náročný, ale také zde závodníci mohli často udělat chybu v dodržování bezpečnosti. V praxi se ale často využívá, když například pracovníci přelézají po konstrukcích zavěšených pod stropem. Po dosažení konce závodníci použili lana ke slanění níže, kde posbírali kostičky Lego Duplo a pomocí dalšího páru lan se přesunuli do druhé části závodního prostoru, kde bez doteku země zavěšeni do lan skládali z nasbíraných kostek Singing Rock šipku.
Ve třetí disciplíně Kláda museli závodníci nejprve nahodit své lano přes kládu, aby ho mohli použít k dalšímu postupu. (Tato technika se využívá hlavně při lezení na stromy.) Tato disciplína byla i fyzicky náročná díky výstupu po laně do výšky zhruba 17 metrů. Při sestupu dolů musel každý závodník prolézt překážkou, pneumatikou od traktoru, která představovala průlez stísněným prostorem, které jsou v praxi také vcelku časté.
Poslední, čtvrtá disciplína s názvem Sprint byla časově nejméně náročná, ale dobře prověřila fyzičku. Šlo o výstup po laně, přestup na druhé lano a slanění zpět dolů na zem v co nejkratším čase. Zde byla hlavní předností opravdu rychlost a také výstupová technika. Aby to závodníci neměli úplně jednoduché, při sestupu museli překonat překážku na laně v podobě uzlu.
Celkově si tedy závodníci vyzkoušeli celou řadu úkolů a využili mnoho znalostí a dovedností. Nasbírané body ze všech čtyř disciplín rozhodly o třech nejlepších a ti se utkali jeden vedle druhého ve finálové disciplíně, která představovala záchranu zraněného kamaráda ze studny, který se nadýchal plynu. Rozhodovala rychlost provedení a první, kdo úkol dokončil, vyhrál celý závod Singing rock STEEL.
Co musel splnit každý tým
Týmům byl jejich úkol představen v neděli ráno. Po zodpovězení všech dotazů měly všechny týmy čas na to vymyslet svou strategii, kterou jeden po druhém představily rozhodčím. Tak bylo zajištěno to, že všichni závodníci mohli být zároveň diváky a přitom byly stejné podmínky pro všechny. Každý tým musel dodržet svůj původní plán, poslední tým tak neměl tu výhodu, že by mohl jen odkoukat nejlepší strategii.
Úkolem bylo vyzdvihnout kus konstrukce, namontovat ji mezi dva již připravené kusy visící ve výšce, poté opět konstrukci rozmontovat a prostřední kus opět vrátit za startovní čáru. Závodníci museli úkol splnit co nejrychleji anebo dosáhnout co nejvyššího počtu bodů během časového limitu. Zde o vítězi rozhodovala opravdu dobře vymyšlená strategie, skvělý a důmyslný plán a jeho bezchybné a rychlé provedení.
Kdo se závodu účastnil
Letošního STEELu se zúčastnilo 73 závodníků z devíti různých zemí světa. Startovalo 30 závodníků z Polska, 13 z Česka, 7 z Ruska, 5 z Německa, 5 z Maďarska, 5 z Rumunska, 3 z Velké Británie, 3 ze Slovenska a přijeli také 2 závodníci z Turecka.
Druhý soutěžní den závodníci vytvořili 19 týmů, což je dvojnásobek oproti předchozím ročníkům.
Kdo vyhrál
Závodu se zúčastnilo šest žen, na prvním místě stanula Němka Birte Kahlbrock z týmu Trainer Kollektiv, na druhém místě se umístila Anastasiia Venskaiia z ruského týmu Saint-Petersburg a třetí místo vybojovala Miloslava Göblová z českého týmu L.Y.M. Team.
V závodu mužů šli do finále tři nejlepší, jejichž pořadím finálová disciplína trochu zamíchala a nakonec na prvním místě stanul Daniil Cherednichenko z ruského týmu Arborist, na druhém místě se umístil Nils Heneken z německého Trainer Kollektiv a třetí místo si vybojoval také z týmu Arborit Ivan Ilin.
Nejlepšími Čechy, a tak mistrem a mistryní České republiky v průmyslovém lezení, se stali Petr Ledvina (Worksafety.cz), který se celkově umístil na skvělém 14-15 místě, a Mili Göblová (L.Y.M. Team).
V týmech byl souboj ještě těsnější a o vítězi zde opravdu rozhodovala každá chybička a rychlost splnění úkolu. Nakonec bly nejlepší polský tým No Name (Tomasz Nowak, Pawel Bochenek, Radoslaw Michalak), na druhém místě úkol dokončil český tým z Kladna s názvem Sambar (Vojta Kraydl, Roman Krtek Hóta, Jan Bůček Štilip) a na třetím místě byli Němci z týmu Trainer Kollektiv (Sven Drangeid, Birte Kahlbrock, Nils Henneken).
Všichni závodníci si zaslouží obrovské poplácání po ramenou za neuvěřitelné výkony, opravdu všichni odvedli pořádný kus práce. A i přesto, že všichni účastníci závodili a snažili se získat medailové pozice, po celou dobu závodu panovala skvělá přátelská atmosféra a soupeři se navzájem povzbuzovali, radili si, půjčovali materiál a pilovali techniku. Závodníci také měli možnost více se stmelit, popovídat si o závodu
i o čemkoli jiném a dobře se bavit na sobotní afterparty, kde každoročně spontánně probíhají různé aktivity a hry, stejně jako se pije a tančí na hudbu pouštěnou DJem.
Pár slov na závěr
Na závěr patří poděkování všem zúčastněným a gratulace všem závodníkům ke skvělým výkonům a zejména těm, kteří se probojovali na medailové pozice. Poděkování také patří hlavním partnerům závodu, firmám Sambar a Singing Rock, a i ostatním partnerům, Lezecké stěně Kladno a Polygonu Singing Rock za prostory a organizaci, a také firmám Vedox, La Loraine, 2TS za jejich podporu. Fotografové, zejména Andy Partychvil a Maciej Stepniak, si zaslouží obrovské poděkování za dokumentování celé akce.
Nakonec zbývá už jen pozvánka na příští rok, kdy se bude konat již desátý ročník této unikátní soutěže, a to v termínu 1.-3. prosince 2017.
Těšíme se na vás!
Sambar & Singing Rock